Rozhovor s Danem Orálkem
Veletržní běh Sport Life Run nabízí možnost startu špičkovým běžcům na trati 10 kilometrů. Jedním z nich je i domácí Daniel Orálek, běžec krátkých, dlouhých a ještě delších závodů.
- Jsi velký univerzál, který je schopen v silné konkurenci vyhrát běh na 10 kilometrů a týden na to vyrazit na start například Moravského ultramaratonu a tam úspěšně odběhat sedmkrát maraton v sedmi dnech. Kolik to ročně znamená kilometrů, hodin, párů bot, obnošených dresů…?
Už pár let naběhám kolem 8 000 km za rok. Což znamená asi 650 – 800 hodin tréninku. Od sponzora dostávám asi 15 párů bot, ale kdybych je oběhal až do opotřebení, tak by mi stačilo asi 7 párů. Dresy mám na sezónu dva.
- Sám říkáš, že čím delší závod, tím lépe. 10 km závodu je pak jen taková rozcvička nebo důležitý souboj či test?
Krátké závody jsou pro mě dobrý trénink a platí, že čím delší závod, tím lepší trénink. Nicméně to neznamená, že bych nezávodil, když už běžím závod, tak vždy naplno. Nejsem běžec, který si umí říct, tak dneska jenom 70% úsilí a pěkně v klidu.
- Protipólem desítky jsou ultramaratony. Pojďme zavzpomínat na jeden z roku 2009, který se přímo týká právě brněnského výstaviště a především pavilonu Z.
V pavilonu Z se běhával běh na 48 hodin a patřil k nejznámějším na světě už proto, že v té době byl jediný, který se běhal v hale - tedy v Brně na výstavišti. Bohužel to byl také poslední ročník. Pro mě speciálně byl důležitý, že jsem ho vyhrál, a to ve svém osobáku 366,87 km.
- Areál veletrhů sám o sobě nenabízí moc možností terénního běhu, a tak jsme se jako pořadatelé rozhodli využít maxima možného. Start a cíl je v pavilonu F, běží se také po schodech a ochozem pavilonu Z. Snažíme se tak zatraktivnit trasu běhu, což tebe asi neohromí s ohledem, kde všude už jsi startoval?
Dalo by se to rozdělit na místa, která jsou atraktivní svou zeměpisnou polohou a místa zvláštní díky své trati a podmínkám ve kterých se běží. Co se týče těch zajímavých lokací, tak jsem startoval například v Japonsku, Jižní Koreji, Mexiku, USA, na Gibraltaru, Irsku a pochopitelně v dalších evropských státech.
Z těch opravdu zvláštních tratí bych jmenoval například štafetu na 12 hodin v solném dole Bochnia (PL) asi 200 metrů pod zemí, běh na 50 mil v Mexiku s indiány Tarahumara, Badwater ultramarathon v Death Valley, maraton na chodbě v Prievidze na okruhu asi 130 m, nebo lednový maraton v podzemních garážích v budějovickém Mercury centru.
- Jsi pravidelným účastníkem Boskovických běhů a Půlmaratonu Moravským krasem, které stejně jako Sport Life Run pořádá občanské sdružení Sportuj s námi. Máš tedy osobní zkušenost se zajištěním těchto akcí. Na jejich základě můžeš účast v listopadovém běhu doporučit?
Pokud bude tento závod zabezpečen jako ty dva jmenované, tak nepochybně. Jak Boskovické běhy, tak Půlmaraton Moravským krasem mají stoupající pořadatelskou i účastnickou úroveň a nezbývá se než těšit, co pořadatelé připraví na BVV.
- Budeš startovat na Půlmaratonu Moravským krasem 30. srpna v Blansku, čeká tě nějaký další důležitý strat v letošním roce?
Na půlmaraton jsem přihlášený, a pokud budu v pořádku, tak samozřejmě poběžím. Závod mám rád, i když v posledních letech mívám zamluvené druhé místo. Z těch nejvýznamnějších letošních závodů bych jmenoval můj velmi oblíbený na 100 km v Holandském Winschotenu (13. září) a potom MS na 100 km v Dauhá (Katar), které se koná koncem listopadu.
- Letos ti vyjde kniha Můj dlouhý běh o tvém atletickém životě. Není ještě brzo na tvůj sportovní životopis? Určitě tě ještě čekají nějaké nové běžecké výzvy?
Kniha vyšla v září 2014 a připravili jsme ji se sportovním novinářem Lubošem Brabcem. Co se týče toho, zda není brzo, tak to je dost relativní, protože mám za sebou více jak 30 let běhání a závodění. Zároveň je aktuálně běh hodně na vzestupu a moje jméno je poměrně známé, takže si myslíme, že čtenáře touto knížečkou oslovíme. Samozřejmě doufám, že ještě něco naběhám a pokud to bude zajímavé, tak můžeme za 10 let vydat pokračování. :-)
Dane, děkuji ti za rozhovor.
Erik Řezník
Sportovní ředitel Sport Life Run
